Zvyk

Zvyk je po lásce druhá nejsilnější síla, která se v nás vyskytuje. Mnohdy naše jednání, smýšlení a emoce nejsou odpovídající probíhající situaci, ale jde pouze o zvyk se nějak zachovat. V článku Názor se věnuji zvyku ve formě názoru z pohlednu evolučního.

Zvyk je adaptace. Slouží k tomu, abychom si zvykli. Prostředí okolo nás se neustále mění a každá změna v nás vyvolává výchylky z normálu. To vnímáme jako nemoc či nepříjemné a příjemné pocity. Abychom udrželi své vnitřní prostředí, a to jak psychické tak fyziologické (nakonec je to jedno a to samé), stálé, stabilní a zdravé, je nutné si zvyknout. Bez schopnosti si zvyknout bychom umírali vyčerpáním, neustále bychom trpěli úzkostmi a depresemi.

Pro biologické a neurofyziologické rýpaly si dovolím odbočit. Vnitřní prostředí není a z principu nemůže být stále. Ani mrtvé tělo není stálé. Stálým a stabilním vnitřním prostředím zde myslím takový stav, kdy výchylky jsou dostatečně rychle (nebo pomalu) a šetrně vyvažovány, takže tělo nevykazuje chorobné symptomy a mysl necítí emoční a myšlenkovou zátěž.

Pro ilustraci zvyku tělesného si vezměme laboratorního potkánka, kterého budeme držet několik týdnů v chladné místnosti. Díky schopnosti si zvyknout se mu upraví srst, přestane pocitově cítit zimu a narostou mu zásoby speciální tukové tkáně, která ho zahřívá. Takový potkánek pak vydrží přežít o cca 20°C horší mráz, než jedinec chovaný při pokojové teplotě. 

Psychický zvyk známe všichni. Projeví je jednoduše tím, že nám nové podmínky přestanou vadit a ustoupí přemnožené intenzivní myšlenky změnou vyvolávané. Stalo se mi, že jsem přišel za alternativním terapeutem s tím, že se trápím myšlenkami na to či ono, že mám z něčeho strach a dotyčný mě odpověděl, ať na to jednoduše nemyslím, že jsou to moje myšlenky a můžu jim rozkázat, aby mě přestaly otravovat. Tento přistup mě docela vadí, protože ignoruje mojí podstatu. Tento přístup obecně ignoruje, asi z nevědomosti, podstatu psychiky náš všech. A totiž, že myšlenky jsou zabudované ve hmotě a měnit hmotu v určitém stavy zvyku není jednoduché.

Neví se přesně, co se děje v hlavě při vytváření si zvuku, ale nějaké poznatky přeci jen existují. Pokud si máte například nějakou informaci zapamatovat, tedy nějakou myšlenku, je potřeba to opakovat. Tím se vytvoří zvyk, který umožňuje danou myšlenku vědomě a rychle vyvolat. To se uskuteční tím, že odpovědné nervové buňky pozmění svou fyziologii na úrovní bílkovin zodpovědných za přenos signálu a nervové spoje nesoucí danou myšlenku se posílí. A to i spoje související s emocí napojenou na myšlenku. Taková myšlenka se pak může objevovat i spontánně v našem vědomí, sama od sebe i když o ni rovna nestojíme. V našem mozku jsou nervové okruhy pro miliony myšlenek a napojené emoce. Nervové buňky udržují v paměti, co je třeba, jednoduše tím, že jsou nervově aktivní (elektricky aktivní). Komu vadí ukecaná mysl, tedy mysl neustále švitořící, jak o tom mluví například Osho či Eckhart Tolle, znamená to, že dotyčnému vadí, že jeho mozek je živý. Je to projev faktu, že neurony pracují a snaží se udržet potřebné znalosti a dovednosti nutné k přežití či jiným cílům. Lidé mající tendenci nadávat na rozum, že pořád do všeho kecá, si neuvědomují, že mozek dělá to, na co byl od přírody stvořen. I osvícení lidé mluví o tom, že mají jednu myšlenku za druhou. Ale umí se od myšlenek odčlenit, neztotožňují se s nimi a to jim dává vnitřní svobodu. Nicméně ukecanou mysl mají stejně jako my ostatní.

Pokud mám nechtěné a příliš časté myšlenky, považuji za bláhové se je snažit odehnat vůlí. A nebo dokonce si myslet, že mohou na můj povel ustat z minuty na minutu. Je totiž bláhové si myslet, že tisíce nervových buněk na můj povel hned změní svou biochemii a fundamentální fyziologické procesy.

Jak tedy zrušit nepříjemné mentální návyky? Odpověď je prostá: tvorbou nových návyků. Takže pokud budu mít například časté myšlenky na strach ze ztráty zaměstnání, které mě zúzkostňují, řešením je vytvořit si nové myšlenky, kterým však budu věřit (= jsou rozumné) a budu si je opakovat tak dlouho, až budou natolik zakořeněné ve hmotě nervové soustavy, že ty staré nepříjemné už nebudou vůči nim nikterak silné.

Na závěr bych chtěl ještě dodat, že věci jsou samozřejmě daleko složitější, než jsem uvedl a než je současné poznání. Jsou situace a reakce nervové soustavy, kdy i jednou uvědomělá nová myšlenka může zcela rozbít mentální zvyk zažraný desítky let. Říkáme tomu vhled a nebo prozření. Lze si také zapamatovat nové věci bez jediného zopakování, pokud jsou pro nás emočně náročné. Berte tedy prosím výše uvedený text jen jako nástin fenoménu zvaného zvyk, jakýsi první nárys.