já

Najít sám sebe, tedy najít své já, je asi největší, mnohdy nevědomá touha, každého člověka. Pokusů o definici já bylo už hodně.

Dají se však najít dva způsoby, jak své já uchopit.

Jeden z nich je duchovní já. Je to já osvobozené od myšlení, čistý prožitek bytí, kdy nejsme ztotožněni se svým myšlením. V tomto stavu přijímáme cokoli, co se děje. Nemáme k tomu odpor ani touhu, vnímáme pouze tady a teď, avšak neztrácíme zdravý rozum a schopnost vyhodnocovat. Protože jen v tady a teď není místo pro bolest z minulosti ani strach z budoucnosti. Je to věčné teď, v němž plyneme a necháváme vše plynout, v němž jsme nesmrtelné bytosti se smrtelným tělem. Naše hranice mizí, protože nejsme ztotožněni ani s myslí ani s tělem. Jen mysl a tělo mají a stavějí hranice. Nehledáme realizaci, neboť jsme realizováni prostou existencí. Je to stav lásky, která není slepá, ale maximálně vědomá a vidoucí. V tomto stavu bytí, nazývaném někdy Nirvánou či Královstvím božím, máme tělo a mysl jen jako nástroje, které použijeme, když chceme, ale pak je můžeme zase odložit. Myšlenky jsou stále přítomné, ale připlouvají a mizí jako mraky na obloze, zatímco Slunce svítí pořád. Jsme nezávislí na čemkoli, protože si plně uvědomujeme a přijímáme zázrak života a nevyhnutelnost změny - smrti.

Většina z nás zažije takový stav několikrát za život, mnohdy i bez povšimnutí. Jsou tací, kteří však svůj život takto prožili celý. Lao C`, Ježíš, Eckhart Tolle (ještě žijící), či Osho.

Pak je ale druhé vnímání já. Je to já jako soubor jedincovy historie, názorů a zkušeností, soubor jeho myšlenek a ztotožnění se s nimi stejně jako s tělem. Je to já individuální, které si přesto nárokuje obecnou pravdu pro své názory. Je to já, které prožívá emoce, které touží, bojí se, chce nebo odmítá. Toto já se bojí smrti nebo umírání, bojí se i života. Je to já většiny z nás. Já, které se musí projevovat, prosazovat, vyhraňovat, hodnotit, přemýšlet, bojovat za sebe. Je to já našeho ega.

Několikrát jsem navštívil stav prve uvedeného já. Ale nedovedu se do něj vrátit a meditovat se mi častokrát nechce. Jak řekl klasik, opustit své ego se dá až tehdy, když si uvědomíme, že ego máme. Vidím tedy dvě možné cesty, jak si v životě sám se sebou, se svým já, poradit. Buď můžeme v meditacích hledat své skutečné duchovní já a nebo se naučit kultivovat své egoistické já natolik, že samo pozná, že není tak důležité, jak si myslí. 

Já jakožto ego, je ztotožněno převážně s myšlením. Ale mysl je úžasný nástroj, umí se opravovat, měnit a umí poznávat. Je to nástroj schopný uvědomit si sám sebe. To, co působí naše psychické potíže (pokud nemáme silnou vrozenou biochemickou vadu) je, že moc věříme svým myšlenkám. Většina strachů v našem životě se nikdy přeci neuskutečnila a ani neuskuteční. Tato naše mysl pak vznikala jako nástroj na vyhodnocování možných nebezpečí a vnímání prostředí. Trochu se nám během evoluce vymkla z rukou a teď, když žádné nebezpečí nehrozí, tak si ho sama vytváří, aby měla co dělat. Mysl se nás snaží chránit před možnými nebezpečími, vrací nás ke starým bolestem, aby nás donutila je zpracovat. Ale tím nás bohužel odvádí od prožitku čisté existence. Ale dá se to změnit. Veškeré klasické i alternativní techniky osobního rozvoje jsou zaměřeny na odstraňování falešných a zaseklých vědomých a podvědomých přesvědčení a myšlenkových procesů. Tím mizí z mysli staré pavučiny a je víc prostoru pro "tady a teď". Výjimkou je jen meditace. Ne meditace o něčem, ale o ničem. Ta nás dovádí přímo k duchovnímu já. Meditovat o ničem se dá jen prostým sezením a dýcháním, fyzickou prací, při orgasmu (pozor na závislost na sexu ;) ). 

Ať už se vydáme při hledání svého já cestou mysli, nebo cestou čirého bytí, cíl je stejný. Je jím vnitřní svoboda a nezávislost na našich myšlenkách a emocích. Když tohoto cíle dosáhneme, pak používáme emoce jako osobní rádce radosti z prožitku života a naše myšlení není zastřeno emocemi. Pracujme na sobě, otevírejme se poznání a čistému bytí. Podle mého názoru svět nepotřebuje víc vědy, vzorců, ekonomů a techniky, ale klidnou tichou naslouchající bytost, která je ukryta v každém z nás.

Používejme mysl pro hledání svého já. Je lepší, když budeme používat svou mysl, než když ona bude používat nás.